Monografie se věnuje čtyřem pravopisně-hláskoslovným jevům, konkrétně protetickému v- (např. vokno), úžení é > í (dobrý mlíko), diftongizaci ý > ej (bílej mlejn) a náslovné diftongizaci ú > ou (oumysl), a to v tištěných literárních památkách z 16.–18. století. Těžištěm monografie je jazyková analýza dobových literárních pramenů ve snaze o postižení tehdejší uzance, vývojových tendencí a odlišností od dnešní jazykové situace. Práce materiálově vychází z více než 100 tisků z okruhu náboženských, historiografických a jazykově reflexivních textů. Monografie zásadním způsobem přispívá k poznání češtiny 16.–18. století; doplňuje dosavadní poznatky o nové informace a koriguje některé starší soudy, například o tzv. jazykovém úpadku, neprávem přisuzovaném barokní češtině.