Novela jednoho z největších latinskoamerických autorů 20. století, z jehož díla byl do češtiny již v 70. letech přeložen román Velká divočina: cesty, vtahuje čtenáře do magického světa brazilského sertãa. Spolu s agrotechnikem Miguelem, jehož osud zavede na statek U dobré palmy burití, vstupujeme do pozdně patriarchálního světa, jemuž jako hlava rodiny vévodí pan Liodoro a v němž se mnohé točí kolem tří mladých žen, Liodorovy slunečné dcery Glórie, její temné sestry Marie Behú a jejich bývalé švagrové, městské dívky Leandry. Tento takřka neprodyšně uzavřený svět, kde čas plyne, jako by stál, se i zde Guimarãesi Rosovi stává mikrokosmem, v němž vystupují do popředí klíčové otázky lidské existence, tentokrát především láska a různé podoby, které na sebe v životě bere. Jazykově mnohovrstevné dílo s prvky básnické prózy vychází v mistrovském překladu Vlasty Dufkové.