Ondřej Linhart je básníkem povahou a z potřeby, z nezbytí. S takovými se přátelil Bohumil Hrabal, u stolu pro ně vždycky místo bylo - knihař Stanislav Vávra, lakýrník Jiří Šmoranc, nebo nejznámější a nejplodnější z nich, dělník, projektant a balonový letec Ivo Vodseďálek. Linhartovy verše žijí, čím žije on sám, svěřuje se s náladami a pocity, ale zároveň si se slovy hraje, pere se s nimi, vyznává se ze vztahů k blízkým, radosti i smutky se potkávají s vtípky a nonsensy. Výbor z Linhartovy poezie představuje pozoruhodnou, neokázalou, civilní, přitom přirozeně vitální tvorbu. Možná by se dalo říct, že jde o trochu jinačí, rozuměj osobitě nekonformní literaturu a přístup k ní.