Kristina Láníková ve své umělecké dokumentaci výtvarně zpracovává zkušenost s dlouhodobým užíváním psychofarmak a jejich vysazením. Kniha obsahuje přípravné náčrty, fotografie objektů, cyklus rukopisných "omluv" a asambláže. Jednotlivé série záměrně pracují s omezeným počtem motivů i použitých materiálů - kombinují obrysy náplastí či obalů od léků, odřezky kůže, otisky lékových blistrů, drobné zdravotnické a kancelářské potřeby, poznámkové lístky. Autorka metodicky sleduje téma, které bývá považováno za intimní, a dává mu úsporný, repetitivní, jakoby kódovaný výraz. Zranitelnost, k níž se vztahuje, tak vynáší z osobní sféry a představuje ji jako společné omezení.