V tomto dílu Františkánských pramenů se setkáváme s životopisy sv. Františka, jež vznikaly v období od výzvy generálního ministra Crescencia z Jesi (4.10. 1244), který pobídl bratry k tomu, aby sepsali všechny vzpomínky na sv. Františka, až do generální kapituly z roku 1260, která se rozhodla "udělat pořádek" ve Františkově hagiografii.Všechny legendy tohoto dílu vycházejí ze dvou základních potřeb bratří té doby. Bratři totiž zjistili, že v předcházejících legendách nebylo uvedeno zdaleka všechno, co se o svatém zakladateli zachovalo, a tak zjištěné skutečnosti chtěli doplnit k těm již známým. Bratři se také potřebovali vyrovnat s přeměnou původního bratrstva ve skutečný řeholní řád, což je druhý charakteristický rys legend tohoto období.