Logika smyslu francouzského filosofa Gillese Deleuze, která poprvé vyšla v roce 1969, patří k hlavním dílům tohoto autora před jeho spoluprací s Felixem Guattarim. Kniha je kolekcí 34 řad paradoxů, na něž v závěru navazuje formou přílohy pět již publikovaných, upravených statí, jež rozvíjí ty body, které jsou v předchozích řadách pouze zběžně naznačeny.
Ústředním tématem je myšlení dění, jež se Deleuze snaží ve stopách Henri Bergsona či A. N. Whiteheada prosadit proti dominantní filosofii bytí. V tomto novém rámci pak přetváří klasické pojmy události, smyslu či ideje a chce ukázat, že pouze jiné chápání vztahu mezi diferencí a opakováním otevírá cestu novému obrazu myšlení, jež svou nutnost nečerpá z evidence prvních principů, nýbrž ze zkušenosti setkání s problematičností, v níž se nám ukazuje svět.