Práce uvádí jednu z klíčových otázek soudobé literární archeologie. Odkrývá vztahy a souvislosti mezi technikami literární tvorby a mechanismy historického myšlení. V kontextu první velké krize historismu na přelomu 19. a 20. století stopuje osudy tradičního historického románu a hledá zdroje inovací, jež do historických reprezentací vnesla literární moderna.