První díl pamětí česko-římského teologa, katolického kněze a pedagoga Karla Skalického vypravuje o době jeho dětství a dospívaní v jižních Čechách a v Praze a je zároveň strhujícím svědectvím mladého člověka, který se z touhy po kněžství odhodlal k dramatickému útěku z komunistického Československa do Rakouska a posléze do Italie.