Vzdělávání dospělých se v současné době stalo globálním fenoménem, patří k proklamovaným prioritám rozhodujících ekonomických a politických aktérů soudobého světa.
Z oblasti, která byla od 19. století chápána především jako sféra snah o spravedlivější společnost a seberealizaci, se v posledních desetiletích stal předmět politik sledujících cíle ekonomického růstu a adaptace lidí na podmínky globálního kapitalismu.

Publikace zkoumá, jakými cestami se tak stalo, ukazuje na sociální důsledky uvedených skutečností a zamýšlí se nad možností formulace alternativ aktuálně převládajících podob vzdělávání dospělých. Sociálně a kulturně kritický přístup uplatněný v publikaci není aplikován jen na vzdělávací politiku, ale i v širším kontextu veřejných politik (mj. sociální) a rozboru dalších oblastí, v nichž vzdělávání a učení se dospělých hrají významnou roli (např. pracovní život nebo občanství).
Zachycen je rovněž problém ekonomizace vzdělávání a jeho role v ospravedlňování sociálních nerovností. Hlavní inspirací pro uplatněný přístup je kritická teorie společnosti.