Monografie se zabývá možnostmi využití behaviorálních nástrojů zdravotní politiky (tzv. food nudges) v prevenci a léčbě diabetu mellitus 2. typu (DM2). Cílem publikace je analyzovat míru akceptovatelnosti těchto intervencí u osob s DM2, zhodnotit jejich přínos k dosažení remise onemocnění a kvality života pacientů a navrhnout odpovídající systémový a procesní model zdravotní politiky.Empirický výzkum proběhl ve Fakultní nemocnici v Motole a Internistisch-diabetologische Praxis Zittau. Z celkem 33 testovaných forem food nudges byla většina pacienty přijata (87,8 %), přičemž výsledky ukazují pozitivní vliv těchto intervencí na udržení remise DM2. V rámci studie v Motole dosáhlo 11 % pacientů vynikající a 36 % uspokojivé kompenzace, přičemž průměrný úbytek hmotnosti činil 3 kg. V Zittau bylo uspokojivě kompenzováno 57 % pacientů s průměrným úbytkem téměř 5 kg. Navzdory pozitivním dopadům na fyzickou stránku pacientů však oblast psychického zdraví vykázala podlimitní hodnoty. Výsledky studie potvrzují, že behaviorální přístupy mohou hrát významnou roli v řízení veřejného zdraví a vést nejen ke zlepšení zdravotního stavu pacientů, ale také k potenciálním úsporám ve veřejných výdajích na zdravotní péči.