Peruánec José María Arguedas (1911-1969) bývá nahlížen především jako romanopisec, etnolog, popřípadě jako básník. Poněkud stranou však zůstává jedna z významných poloh jeho tvorby: myšlení o literatuře, v němž se odráží jeho pojetí světa. Na základě vybraných esejistických a etnologických textů, záznamů rozhovorů a úvah blízkých filozofii Wilhelma Diltheye mapuje tato antologie Arguedasovy myšlenky o literatuře, jež zahrnují témata jako literární autenticita, nadčasovost uměleckého díla vyrůstající z nejniternějšího prožitku a regionální příslušnosti, materialita jazyka, tzv. arguedasovský realismus, vztah krásy, fikce a poslání spisovatele, jednota života a díla, problematika provinčních a profesionálních spisovatelů či polemiky s Juliem Cortázarem a Sebastiánem Salazarem Bondym.