Hauberova poezie dbá o pevný tvar i formální zákonitost. V tomto ohledu vyniká Kabbala poetica minor náročnou kompoziční formou, jejíž složitost není samoúčelná, ale do hloubky rezonuje s tématem poémy. Základní schéma sestává ze tří vzájemně se prostupujících významových vrstev, které jsou v knize typograficky odlišeny. Zatímco téma první vrstvy lze označit jako "královské", druhou vrstvu tvoří gnómické básně, připomínající formou zasvěcovací příkazy udílené adeptovi mistrem. Třetí vrstva sestává z dvaatřiceti zhuštěných básní, svými názvy odkazujících k deseti pračíslům - sefirotám a dvaadvaceti hláskám hebrejské abecedy a svým uspořádáním tvoří schéma kabalistického stromu. Kompoziční forma poémy tak evokuje nejhlubší zákon kabaly, prvotní analogický princip, který ovládá kosmické i přírodní dění stejně jako cesty lidského poznání a duchovního růstu.