Vítězslav Novák – Klavírní koncert, Toman a lesní panna / Jan Bartoš, SOČR, Jakub HrůšaVítězslav Novák (1870–1949) – Klavírní koncert e moll* (1895). Toman a lesní panna – Symfonická báseň pro velký orchestr op. 40 (1906–07). Za soumraku op. 13 (1896, klavír sólo)Jan Bartoš – klavír, Symfonický orchestr Českého rozhlasu, dirigent Jakub HrůšaNejvětší z českých skladatelů – Dvořák, Smetana, Janáček, Suk, Martinů... a pak? Vítězslav Novák! Kdo že to je? Dvořákův žák, později doma jeden z nejuznávanějších – coby skladatel i učitel dalších mistrů. Pozdní romantik i první v generaci modernistů, jehož významným zdrojem inspirace však byla moravská lidová hudba. 150. výročí Novákova narození je příležitostí se podívat zblízka – a objevovat dosud skryté. Klavírní koncert: za myšlenku první studiové nahrávky tohoto raného a pozoruhodného díla pětadvacetiletého Dvořákova studenta se celou svou autoritou postavil Jan Bartoš. Byl by hřích pominout Novákovo dílo pro sólový klavír; cyklus drobných skladeb Za soumraku op. 13 je inspirovaný mj. poezií J. S. Machara a svou intimitou představuje protipól k virtuosní stylizaci koncertu. V oblasti Novákovy symfonické tvorby pak Jakub Hrůša vybral dílo zřejmě nejambicióznější, symfonickou báseň Toman a lesní panna. Novákovi v ní šlo o vyjádření „neodolatelně strhujícího víru zběsilé vášně“, své dílo označil jako „zvukovou orgii“ a obsah balady chápal jako „zobrazení démonické moci ženy nad mužem“. Vyznání Jakuba Hrůši, jednoho z nejrespektovanějších dirigentů dneška, je pozváním k objevování Nováka: „Hrát jej musíme. Obohacení, které pro nás dřímá v jeho díle, je příliš hluboké a dalekosáhlé, než abychom kolem něj procházeli bez povšimnutí a nechali je zcepenět v zaprášených archivech a učebnicích dějin hudby.“Vítězslav Novák znovu objevovaný