Strastiplný příběh otce, matky a jejich malého syna, kteří se stali oběťmi stalinského teroru.<br><br>Tisíce lidí během těchto teplých moskevských nocí nemohly usnout a naslouchaly. V noci po Moskvě jezdil jediný typ auta. Majitelem tohoto typu automobilu byla instituce zvaná NKVD5. Vyjížděly z nitra známých věznic Lubjanky, Butyrky nebo Lefortova a tamtéž se vracely. Jejich pasažéry byli lidé právě zatčení té noci. Budou jimi i moji rodiče. Prozatím čekají v naději, že tentokrát si pro ně nepřijdou. Proč se moje matka a otec zapojili do hnutí, které otce přivede až nad okraj hromadného hrobu na popravišti v Butovu a matku pošle na osm let do táborů Gulag na ostrovech na severu Ruska?<br>Gulag je dost známým pojmem, přinejmenším od dob vydání Solženicynova Souostroví Gulag. Moje vzpomínky se budou týkat většinou neznámého nebo spíše pozapomenutého gulagu – gulagu pro děti. Takový skutečně existoval, a právě v něm jsem prožil prvních sedm let života. Nadešel čas dát slovo těm nejmenším, anonymním obětem stalinského teroru.<br>Autor