Dlouhodobý spor o dějiny, minulost, instituci paměti národa nebo ústav zkoumající povahu totalitních režimů zakrývá skutečnost, že jeho jádrem je filosofické pojetí času. Tato esej vznikla paralelně s občanskými aktivitami autora v roce 2010, kdy spolu s Neelou Winkelmann-Heyrovskou a dalšími přinášeli v rámci Iniciativy neustrčených informace o mravní a odborné nezpůsobilosti historika Jiřího Pernese, ředitele ÚSTR, který byl po 40 dnech z výše uvedených důvodů nakonec odvolán z funkce. Text je filosofickým "záznamem" zachycujícím nejen odpor proti tlustým čarám za minulostí, potřebu duchovní zodpovědnosti za druhé, ale obsahujícím i reflexi práva živých a mrtvých na existenciální dějiny a vědomí, že historie má kořeny v budoucnosti.