Kniha pojednává o vzájemném vztahu dvou významných umělců sochaře Otto Gutfreunda (1889 - 1927) a architekta Otakara Novotného (1880 - 1959), které spojovalo nejen přátelství a rodinné vazby, ale i vztah k Praze, do jejíž podoby se oba nesmazatelně zapsali. Text vycházející z rodinných archivů se pohybuje na hranici beletrie a uměno-historické studie, přináší mnohé neznámé skutečnosti nasvěcující život dvou umělců v hranicích času, který jim byl vyměřen. Stává se tak jedním z klíčů k porozumění jejich výjimečnému tvůrčímu odkazu. Zásadním přínosem knihy je obrazový esej zkomponovaný z dosud nezveřejněných fotografií, které nejsou pouhým záznamem jejich životů, ale nechávají čtenáře nahlédnout též do společenského a historického koloritu překotné doby.