I když pocházel z prominentní rodiny a jeho matka stála po boku Fidela Castra, musel si už jako malý kluk v Havaně těžce vyšlapávat cestičku. Měl podlomené zdraví, byl outsider a stával se terčem šikany. Přesto se při vzpomínce na dětství usmívá. Přísná a dogmatická Kuba neměla pochopení ani pro jeho lásku k mužům, ale příchod do šedi komunistického Československa ho uvrhl do marastu možná ještě většího. Rasismus, chudoba, ztráta iluzí i smyslu života… Osmany Laffita se však nevzdal a s pomocí partnera Guyho Gheysense, svého anděla strážného a spřízněné duše v životě i práci, během pár let po sametové revoluci navzdory všemožným překážkám vybudoval své vysněné módní miniimpérium. Jeho kolekce viděla Paříž i New York. A Osmany zářil a září pořád. Upřímně o touze po dítěti, o lásce a odhodlání nikdy si nesundat růžové brýle.