Beatnickou poetikou nabitý Pašerák snů je volným pokračováním autorovy prvotiny Modrej soumrak nad městem; oba texty nyní vycházejí dohromady v jedné knize. Hlavním hrdinou Pašeráka snů je autorův literární dvojník Eduard Remody, který je posedlým vypravěčem svého života. Spontánní, osobitou a mnohdy surově cynickou pouliční řečí líčí Remody osudy svých přátel přežívajících na společenské periferii, různých snílků, zoufalců, hráčů, děvkařů, bláznů, ale i normálně „šílených“ lidí. Text je napsaný čtivým elektrizujícím stylem, který udržuje čtenáře v napětí. Autorova prvotina Modrej soumrak nad městem má meditativnější charakter, je jakousi vizuální rekonstrukcí určité části života a autorovou subjektivní synestezií barev a konotací. Kromě samotných příběhů přinášejí oba texty také jakýsi manifest autora. Své psaní definuje jako sebevražednou psychoanalýzu. Spíše než tvořením fikce je pro něj psaní způsobem, jak poznat život a svět nebo jak odlehčit realitu, prozkoumat ji, změnit, porovnat odstín existujícího a popsaného. Psaní je v Krhutově podání zároveň terapií, která může být terapií i pro čtenáře.