Publikace se v úvodní části zabývá vztahem N. V. Gogola k hudbě a zjišťuje důvody k tak četnému zhudebňování jeho tvorby. Především se ale věnuje analýze oper, které vznikly na základě skazových povídek prvního dílu jeho Večerů na dědince blízko Dikaňky. Konkrétně se jedná o kompozice M. P. Musorgského (Soročinský jarmark), I. Knorra (Dunja), J. Stankovyče (Kdy kvete kapradí), P. Sokalského (Májová noc), N. Rimského-Korsakova (Májová noc), M. Lysenka (Utonulá) a J. Jaroslavenka-Vinckovského (Vědma). Monografie zejména zkoumá, jak jsou zmíněné Gogolovy povídky ztvárněny v operních libretech a hudbě, jakým způsobem, do jaké míry a jakými vyjadřovacími prostředky se autorům podařilo zachovat a vystihnout kvalitu literární předlohy, charakteristiku postav i umělecký záměr textu.