Kniha přináší přehledný a systematický popis pravidelných morfologických procesů, pomocí kterých dnešní italština obohacuje svou slovní zásobu. Opírá se přitom o vlivné teorie slovotvorby posledních desetiletí, které chápou tyto mechanismy buďto jako formální slovotvorná pravidla (tzv. pravidlové, rule-based přístupy), nebo jako strukturovaný soubor vzorců abstrahovaných z úzu (tzv. usage-based přístupy, jako je konstrukční nebo relační morfologie). Vedle úvodního představení příslušných teoretických rámců je hlavní pozornost věnována popisu italské derivace a kompozice, které tvoří jádro slovotvorné morfologie. Menší prostor je vyhrazen pro alternativní způsoby tvoření pojmenování, jako jsou víceslovné výrazy, redukce, retroformace a kontaminace (blendy). Příručku doplňuje šest případových studií, které ilustrují aktuální otevřené otázky a vycházejí z dlouhodobého výzkumu obou autorů.