Povídky z okolí Žďáru nad Sázavou, kde autorka prožila ve druhé polovině 19. století řadu těžkých let, jsou podloženy jejími osobními zážitky a zkušenostmi. Vypravuje o bídném životě nejchudších na venkově; o smutném osudu zestárlé matky, k níž se vrací dcera s dítětem, o svobodné matce, jejíž malá dcerka přinese oběma šťastnější život, a slepém harfenistovi, jehož provází po žebrotě sestra toužící vymanit se z bídy a utrpení.