V osobě Vladimíra Solovjova se poprvé setkáváme s vizí integrovat západní intelektualismus a východní kontemplaci do syntéze, která v sobě obsahuje vědu, filosofii a náboženství. Jeho myslitelské impulzy nás stále překvapují schopností vše zahrnout do výzvy k autenticitě, pochopení dějinné souvislosti i prorocké inspirace.
Dvě předložené studie o náboženství Číny a islámu nám prozrazují mnohé o těchto náboženstvích a jejich vztahu ke křesťanství. Navíc Solovjov nabízí klíč k duchovní četbě, který můžeme s užitkem použít i navzdory době, která uplynula od jejich vzniku.