Německým specifikem druhé světové války bylo masové, ideologicky motivované vyvražďování nevinných lidí za frontou a v německém zázemí. Na tomto masovém vraždění měli největší podíl nacističtí lékaři, kteří prováděli smrtící pokusy na vězních koncentračních táborů, vraždili injekcemi a rozhodovali o tom, kdo má být zahuben v plynových komorách. Lékařských pokusů, o nichž hovoří první část knihy, bylo provedeno daleko více, než se předpokládalo, a podílely se na nich německé armádní, státní a vědecké instituce. Vězeňská práce v německých koncentračních táborech - předmět druhé části knihy - sloužila jako nástroj teroru, brutálního vykořisťování a vraždění.