Pavel Evdokimov načrtává nejhlubšího určení ženy. Pozitivní výsledky vědeckých výzkumů antropologie, psychologie apod. zasazuje do pojmů křesťanské tradice. Muž a žena byli stvořeni pro vzájemné sdílení a Bůh k nim od počátku mluví jako k jednomu, neodděleně. Po ontologickém schizmatu dochází k vypjaté opozici mezi mužstvím a ženstvím. Až při putování dějinami lze rozeznat střídání polarity matriarchátu-patriarchátu. Od chvíle, kdy se Bůh Adama bolestně ptá: Kde jsi?, nepřestávají si muž a žena (s nostalgií po ráji: po integritě) klást navzájem stejnou otázku.
Odhaluje se tu téma krásy a podnětné ženskosti v lahodně teologickém textu na biblickém základě a v kontextu východní patristické spirituality.